patina

patina [-ty-, it.] přeneseně starobylý vzhled. V malířství, v um. řemeslech - změny struktury a charakteru povrchu um. díla dlouhodobým vlivem prostředí; koroze kovů (např. měděnka - zelenavý lesklý povrch, zásaditý uhličitan měďnatý měděných a bronzových předmětů), laků (galerijní tón olejomaleb) nebo jakýkoliv povlak povrchu archeol. nálezů (např. bílá p. pazourkových nástrojů z doby kamenné). Umělé p. se dosahuje hl. pomocí chem. prostředků; provádí se i patinování sádrových odlitků, napodobující p. kovu.