palladium prvek
palladium [-ády-, lat.< řec., podle planetky Pallas], Pd, chem. prvek VIII. skupiny periodické soustavy; at. číslo 46, relat. at. hm. 106,42, ušlechtilý bílý kov, t.t. 1 552°C, t.v. asi 2 750°C. Vyskytuje se v platinových rudách nebo ve slitině se zlatem či stříbrem. P. má ze všech platinových kovů nejnižší t.t. Dříve než taje, měkne, a dá se proto kovat a svářet. Za zvýšené teploty reaguje s kyslíkem, fluorem, chlorem, sírou, fosforem i křemíkem. S většinou kovů tvoří slitiny. Je ušlechtilejší kov než stříbro a rozpouští se jen v kys. se silnými oxidačními účinky (kys. dusičná, lučavka královská). Má značnou schopnost pohlcovat plyny, především vodík, toho se využívá při oddělování vodíku ze směsi s jinými plyny. P. se používá např. jako katalyzátor (včentě k. ve spalovacích moterech), k výr. ozdobných předmětů. Ve slouč. má oxidační číslo I až IV.
