paňdžábská literatura
paňdžábská literatura, novoind. liter. v paňdžábštině od 15.st. Hl. podíl na jejím rozvoji měli sikhové, náb. sekta. jejíž posvátné knihy Granth . tzv. Adingranth (První Granth), sestavený jedním z deseti guruů (učitelů) sekty Ardžumem (1581- 1606), a Dasema padžáh ka granth (Granth desátého náb.) obsahují mimo jiné verše, písně, žalmy a hymny. Po smrti deseti guruů vznikla rozsáhlá liter. o jejich životě a výklady jejich učení (15.-18.st.). Druhým lit. proudem byla poezie súfíů, islámských mystiků, kteří psali i milostnou epiku v duchu lid. předloh (17.-19.století). Novodobá p. l. se rozvíjela koncem 19. a hl. zač. 20.st. Vynikl básník a prozaik Vír Singh Bháí. Románová tvorba vznikala zač. 20.st.; zakl. kritického real. je Nának Singh. Tvůrcem povídky se stal Gurbakš Singh (*1895), dram. tvorbu reprezentuje B. Gargí (*1916).
