půda
půda 1. zeměd. svrchní zvětrávající vrstva zemské kůry, skládající se z rozmělněných a chem. pozměněných hornin a org. zbytků rostl. a živoč. pův. Je oživená půdními organismy a prostoupená vodou a vzduchem. Její charakteristickou vlastností je úrodnost. Půda je zákl. výr. prostředek v zeměd. výrobě; jeho účinnost je dána úrodností p., která vzniká v přír. půdotvorném procesu a závisí dále na činnosti člověka. P. slouží v zeměd. jako prac. předmět i prac. prostředek. Zvyšování úrodnosti p. je hl. způsobem intenzifikace zeměd. výroby; 2. mikrob. viz médium; 3. hut. viz nístěj.
