přesvědčení
přesvědčení, (odtud přesvědčit, přesvědčovat, přesvědčený) - rozumově citový postoj subjektu, jímž subjekt uznává určitý názor, koncepci nebo ideu za správnou, jistou, platnou, a je osobně připraven jednat v souhlase s jejím obsahem. P. se odlišuje jak od pouhé vědomosti (informace), tak od víry. Mnoho informací člověk považuje za samozřejmé, jisté, za nepochybná fakta (např. že 2 . 2 = 4), nestávají se však součástí jeho přesvědčení; teprve tehdy, když se člověk celou svou osobností, rozumově i citově, teoreticky i prakticky postaví za určitou koncepci, již pokládá za pravdivou a správnou, lze hovořit o přesvědčení. Vztahy přesvědčení a víry jsou složité. Vírou se nesprávně rozumí jen nebo hlavně víra náb., předpokládající existenci "nadpřirozena" a charakteristická svou protirozumovou povahou; iracionálním vírám chybí jeden ze zákl. znaků přesvědčení, totiž nutnost dospívat k němu samostatně rozumovými důvody a důkazy na zákl. vlastní zkušenosti. Vírou je však též akt, jímž člověk uznává za správné představy a myšlenky, které v daném okamžiku nelze jednoznačně dokázat. V tomto obecném gnozeologickém smyslu obsahuje i přesvědčení prvek víry. Předmětem přesvědčení a víry nejsou věci samy o sobě, nýbrž určitý způsob chápání jevů a věcí. Jsou složitým jevem duchovního života člověka, obsahují světonázorové, empirické, morální a emocionálně volní složky. Přesvědčením se stávají ideje, jež ovládly myšlení, city a vůli člověka; zobecněné přesvědčení se vyjadřuje v normách jednání a zobrazuje v osobních a spol. ideálech.
