přírodní ohniskovost
přírodní ohniskovost, paraz. znak některých onemocnění spočívající v tom, že jejich původci, specifičtí přenašeči i živočichové (rezervoáry původců) se souč. vyskytují v přír. podmínkách (ohniskách) nezávisle na existenci člověka. Člověk nebo domácí zvíře se nakazí původcem onemocnění od divokých zvířat při pobytu v ohnisku výskytu. Nejčastěji se přenos uskutečňuje bodnutím a sáním krve členovci, např. klíšťaty. Přír. ohniska v pův. biocenózách se označují jako primární, v kultivované krajině jako antropogenní. Lokality zvl. příhodné pro udržování patoergonta jsou elementární ohniska. Mezí onemocnění vyznačující se p. o. patří např. mor, tularémie, klíšťová encefalitida a vzteklina. Teorii o p. o. nákaz zformuloval 1939 sov. parazitolog J. N. Pavlovskij.
