příčka
příčka 1. mat. přímka (popř. úsečka), která protíná dané přímky; např. p. dvou mimoběžek. - Stř. p. lichoběžníka, úsečka, jejímiž krajními body jsou středy jeho ramen; 2. stav. tenká nenosná stěna, uložená na stropní konstrukci, rozdělující vnitřní prostory budov na jednotlivé, účelově vymezené části, např. místnosti. P. brání pronikání rušivých vlivů z jednoho prostoru do druhého a má mít podle účelu místností různý stupeň zvukové a tepelné izolace. Uvnitř bytů s ústředním vytápěním může být i hořlavá. Podle materiálu se rozlišuje zděná p. cihelná, monolitická betonová (moniérka) nebo sádrová (rabicka), panelová, z aglomerovaného dřeva (heraklit, sololit), calofrigová, dřevěná, plechová; 3. sděl .tech. svazek vedení mezi dvěma ústřednami v síti; je cestou prvního výběru. Doplňuje řádnou síť, spojuje místa, mezi nimiž je velký zájem o spojování. Spojení se vždy směruje nejdříve po příčce, není-li zde volné vedení, směruje se po řádné síti.
