osoby blízké
osoby blízké, v obč. právu příbuzní v řadě přímé, sourozenci a manžel; jiné osoby v poměru rodinném (příbuzní v pobočné řadě třetího a dalšího stupně, např. strýc, teta, bratranec) nebo obdobném (poměr založený osvojením, švagrovství nebo poměr druha a družky) se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. V občanskopráv. i trestním řízení je svědek oprávněn odepřít výpověď, způsobil-li by jí nebezpečí trestního stíhání buď sobě nebo osobě blízké. V trestním právu ohled na citové vztahy mezi o. b. je někdy důvodem beztrestnosti (při nadržování, nepřekážení a neoznámení trestného činu).
