organokovové sloučeniny

organokovové sloučeniny, organokovy - slouč., ve kterých je atom kovu bezprostředně vázán na atom uhlíku. Dělí se na a) slouč. nepřechodných kovů; b) slouč. přechodných kovů, daleko méně stálé s výjimkou prvků skupiny zinku (Zn, Cd a Hg), které jsou stálejší; c) komplexní o. s. acyklických alkenů a aromatických slouč. typu ferrocenu. O. s. se používají k přípravě nejrůznějších org. slouč., např. typu R-I, R-H, RCOONa (R = alkyl). Tech. význam má např. tetraethylplumban (tetraethylolovo), který se používá jako antidetonační přísada do benzínu. V.t. Grignardova činidla.