oportunismus
oportunismus [-nyz-, lat.] 1. postup pasívního přizpůsobování okolnostem; opouštění zásad ve prospěch okamžitých dílčích výhod; odtud oportunista - okolnostem se přispůsobující člověk, např. oportunistický politik, dále oportunní a oportunně; 2. v totalitní komunistické teorii byl termín o. užíván pro politický směr, který svádí děl. hnutí na cestu třídní spolupráce s buržoazií. Tzv. pravicový o. tvoří soubor reformistických teorií a jim odpovídajících taktických stanovisek, jejichž základem je podléhání živelnosti, idea "transformace" kap. v socialismus, zřeknutí se revoluce a diktatury proletariátu. Takto definovaný o. se objevil koncem 19. st. s rozvojem děl. hnutí a šířil se ve stranách II. internacionály (E. Bernstein, K. Kautsky, menševici). Po druhé svět. válce vystupuje byl tento druh o. nazýván hl. jako pravicový revizionismus (M. Djilas, I. Nagy, R. Garaudy, O. Šik). Podle komunistických teorií existuje též levicový o. - směs ultrarev. názorů a anarchistické taktiky, jejichž základem je voluntarismus a absolutizace násilí. Podle komunistických ideologů byl l. o. trockismus.
