onomatopoie
onomatopoie [-poje, řec.], zvukomalba - 1. liter. využití zvukové stránky slov pro vystižení zvukové kvality pojmenovaného jevu: Biče svist a pouta chřest (S. Čech); 2. jaz. zvukomalebné slovo napodobující přirozený zvuk (bum, vrkú, tú). Odtud příd. jm. onomatopoický a onomatopoická, přísl. onomatopoicky a podst. jm. onomatopoičnost.
