omyl
omyl, 1. právo v obč. právu spočívá o. a) v nesprávné či nedostatečné představě o práv. následcích, jež nastanou z práv. úkonu (o. ve vůli); b) v neshodě vůle a projevu (o. v projevu). Za podmínek stanovených v obč. zák. může účastník jednající v o. od smlouvy odstoupit, resp. podle zák. mez. obchodu je omylem postižený práv. úkon neplatný. V trestním právu je o. neshoda pachatelova vědění se skutečností; může se týkat okolností skutkových i právních. 2. filoz. nesouhlas mezi poznáním a skutečnou podstatou objektu, rozpor mezi subj. obrazem a obj. skutečností. O. vzniká v důsledku omezenosti hist.-spol. praxe i lidského vědění, absolutizuje jednotlivé momenty poznání nebo jednotlivé stránky předmětu. Od chyby jako nesouladu mezi poznáním jednotlivce a poznávaným předmětem se liší tím, že chyba koření v individuálních vlastnostech subjektu. V případě o. je subjekt přesvědčen o existenci něčeho, avšak taková skutečnost objektivně neexistuje; při lži hájí osoba určité tvrzení, ačkoli ví o jeho nepravdivosti. O. jsou zákonitým jevem v jakémkoli i věd. poznání, neboť jsou nerozlučně spjaty s korelativní kategorií pravdy. Pravda a o. jako všechny polární protiklady mohou mít abs. platnost jen v hranicích velmi omezené oblasti. O. mají různé kvality a různý význam; ve vývoji vědy vystupují ty o., jež obsahují význ. momenty pravdivého poznání, jako jedna z forem rozvoje vědy. Věda roste a sílí překonáváním o. a jednostranností všeho druhu. Rešení otázky o. je organicky spjato s pochopením dial. povahy procesu poznání i jeho hist.-spol. souvislostí. O. nemá jen log. nebo gnozeologické kořeny, často souvisí s třídními, skupinovými a někdy i osobními zájmy, které někdy kladně, jindy velmi záporně ovlivňují poznávací aktivitu.
