omnipotence
omnipotence [-ny-, lat.] 1. všemohoucnost, neomezená moc; 2. biol. schopnost živé hmoty diferencovat se na různé typy specializovaných tkáňových buněk při zachování úplné genet. výbavy jádra; genet. o. je schopnost využít za vhodných podmínek úplného genomu (např. jádra buněk výstelky střeva žabího pulce, přenesená do bezjaderného vajíčka žáby, zajistí vývoj zárodku); 3. psychol. a) psychoanalytický termín vystihující očekávání úplného splnění přání a tužeb malého dítěte (dětské ,,já" jako centrum světa neuznávající realitu) nebo sílu nevědomé části jáské struktury pudového charakteru, která se neomezuje realitou (o. vztažená ke struktuře id); b) o. myšlení, druh magického myšlení vyskytující se u některých etnik jako zvl. druh náb. víry; c) v psychopatologii mechanismus (tendence), prostřednictvím něhož jedinec kompenzuje svou insuficienci.
