okazionalismus
okazionalismus [-iz-, lat.], směr. ve fr. a niz. filoz. myšlení v 17. a zač.18.st., který se pokoušel dořešit zákl. problém Descartova dualismu - vztah mezi myslící a rozprostraněnou substancí. Jeho stoupenci, mezi něž náležel i N. Malebranche, odmítali možnost přímého kauzálního spojení mezi duševními a hmotnými jevy a řešení hledali v oklice, vedoucí přes boha. Spojení a vzájemné ovlivňování obou substancí uskutečňuje podle o. pouze bůh, a to jen při zvl. příležitostech (lat. occasio) - odtud název celého směru. Malebranche dováděl o. až k tvrzení o nemožnosti přímého působení tělesa na těleso. V Leibnizově filoz. byl o. přepracován v učení o předzjednané harmonii.
