ohyb
ohyb 1. mech . namáhání pružné konstrukce (prutu) působené vnějšími silami, které jsou kolmé k ose prutu a leží v rovině jí proložené. Vnější síly po jedné straně průřezu mají dvě složky, ohybový moment, tj. dvojici sil a posouvající sílu, které se mění po délce prutu (nosníku). Ohybem vzniká v nosníku normálové napětí, tlakové na jedné straně osy, tahové na druhé, max. na krajích průřezu. V neutrální ose je napětí nulové. Kolmo k ose působí v rovině průřezu smykové (tangenciální) napětí. Překročí-li se pevnost v tlaku, tahu nebo smyku, prut se zlomí; 2. opt . viz difrakce.
