ohýbání
ohýbání 1. tech. vytváření hran nebo oblých ploch na materiálu. Ohýbáním se mění tvar součásti trvalým pootočením její části kolem osy ohybu. Ohýbají se součásti z drátu, plechu, trubek a tyčí různého profilu. Materiál se ohýbá ručně, oblými kleštěmi nebo ve svěráku. Plech se ohýbá v nástrojích (ohýbadlech), v lisech nebo speciálních ohýbačkách. Trubky se při ručním o. plní např. pískem, smolou, aby se zabránilo nežádoucím deformacím v místě ohybu. Strojní o. se provádí na ohýbacích strojích; 2. jaz . viz flexe.
