obecná čeština

obecná čeština, funkční útvar, složka češtiny jako nár. jaz. Interdialektický útvar, jehož se užívá v mluvené, řečové jaz. komunikaci především v neoficiálním styku v Čechách a zčásti také v městských centrech na Moravě. Liší se od spisovné č. zejm. hláskoslovnými a tvaroslovnými zvláštnostmi. V.t. český jazyk.