nukleové kyseliny
nukleové kyseliny, přirozené informační makromolek., v jejichž dlouhých polynukleotidových řetězcích (s molek. hm. 104-1012) se nepravidelně střídají čtyři zákl. stav. kameny - deoxynukleotidy (z DNA) nebo ribonukleotidy (z RNA). N. k. tvoří zákl. genet. materiál buňky; jsou součástí chromozómů buněčného jádra (zejm. DNA, jen v částicích některých bakteriofágů a virů RNA), buněčných částic s mimojad. dědičností (DNA mitochondrií, plastidů, plasmidů) a s proteosyntetickou aktivitou (RNA v polyribozómech). N. k. zajišťují svou strukturou a funkcí přesné uchovávání genet. informace, uložené v genech (genotyp), její projev v životních funkcích (fenotyp) a přenos z generace na generaci (zachování druhu). Podléhají při tom replikaci (DNA, RNA), zajišťující kvantitativní a kvalitativní předání informace dceřiné buňce, a reparaci (DNA), rozhodující o proměnlivosti organismu při mutagenezi. Na DNA (jako matrici) se syntetizují všechny nezbytné buněčné RNA strukturně i funkčně rozdílné mRNA, rRNA a tRNA, které se uplatňují při jednotlivých stupních tvorby peptidického řetězce bílkovin (translace genet. informace).
