novopozitivismus
novopozitivismus [-tyviz-], souhrnný název pro různé směry pozitivismu 20.st. Začíná jako log. pozitivismus Vídeňského kruhu; obrat k log. analýze "vědeckého jazyka", zde formulovaný, tvoří základ všech dalších forem a směrů n. Je to např. analytická filoz., lingvistická filoz., log. pragmatismus, novoempirismus, kritický racionalismus. N. redukuje skutečnost na určité prvky daného faktického a log., nahrazuje zákl. filoz. problémy současnosti dílčími metodolog. otázkami věd. poznání. Filoz. podstatou n. je subj. ideal. řešení zákl. filoz. otázky, antifilozofičnost, dále agnosticismus, logizující empirismus, což vede ve svých důsledcích ke spol. a ideol. konzervatismu. Hlavními představiteli n. jsou: L. Wittgenstein, H. Reichenbach, R. Carnap, O. Neurath. Ch. W. Morris a další.
