notové písmo
notové písmo, soustava písmenných a graf. znaků k písemnému záznamu hudby; prošlo složitým vývojem, nejst. notace byly často komplikované, nepřesné a nejednotné. Ind. hud. kultura měla několik písmenných a číselných n. p., nejst. evr. n. p., řecké, užívalo dvou písmenných notací (pro instrumentální hudbu a pro zpěv). Východiskem evr. graf. n. p. byly neumy, z nichž se v l l.-12.st. vyvinula notace chorální, která v 13.st. přešla v notaci menzurální. Na vývoj n. p. působila též instrumentální hudba, zvl. loutnová a varhanní, která měla samostatné písmo (tabulatura). Na přelomu 16. a 17.st. se začalo užívat dnešní notace, která se skládala z tvarů bílé a černé menzurální notace. Dnešní notopis převzal všechny klíče chorální a menzurální notace, většina klíčů však postupně vymizela, takže zůstaly čtyři klíče (houslový, altový, tenorový, basový). K dosavadním notovým hodnotám přibyly nota dvaatřicetinová a čtyřiašedesátinová, graf. systém n. p. se ustálil a sjednotil. Nové kompoziční směry si vyžádaly jiné, speciální notové záznamy (notace pro hudbu čtvrttónovou, pro elektronickou hudbu). V.t. chorální notace; menzurální notace; neumy; nota; notová osnova; notový klíč; pomlka.
