nominativ

nominativ [-tý-, lat.], první pád; zákl. tvar skloňovaných jmen (na otázku kdo, co). Zákl. funkce ve větě: podmět, jmenný přísudek shodný, přívlastek neshodný (tzv. n. jmenovací). Častý i v jednočlenných větách (Oheň!).