nizozemská literatura
nizozemská literatura, první památky z 12.st. na J. Nejst. básník H. van Veldeke psal před 1170 v limburském nářečí. Ve vých. Flandrech se záhy objevila satira na rytířské romány, zvířecí epos o Lišákovi (kolem 1250) a liter. zaměřená protifeudálně (J. van Maerlant). Etickou prózu psal J. van Ruusbroec (1293-1381). Od 15.st. lid. píseň a drama náb. i světské, zvl. real. frašky, pěstované i v tzv. řečnických komorách (rederijkers). Za burž. rev. v 16.st. se ekon. i kult. centrum přesunulo na S, bojovný kalvinismus se promítl do rev. písní gézů. Z humanistů vynikli zvl. H. L. Spieghel a D. V. Coornhert. V 17.st. došlo k rozmachu hosp. i kult.; odtud název "zlaté století". Mezi přední autory té doby patřili J. van den Vondel, P. C. Hooft, C. Huygens, G. A. Brederode a J. Cats. V 18.st. lit. činnost všeobecně ochabla, pěstovala se liter. mravoličná, romány v dopisech a sentimentální poezie. Kolem 1830 došlo k lit. oživení, E. J. Potgieter zal. kritický čas. De Gids (Průvodce); význ. osobností byl kritik C. Busken Huet. Průkopníkem moderní niz. prózy byl Multatuli. Psychol. a hist. romány psal L. M. A. Couperus. Obroda poezie nastala 1885 tzv. hnutím Osmdesátníků kolem čas. De Nieuwe Gids (Nový průvodce). Proti zásadě "umění pro umění", kterou zastával W. Kloos (1859-1938), vystoupili se spol. angažovanou tvorbou H. Gorter, F. van Eeden a H. Roland Holstová (1869-1952). Zakl. moderního dramatu byl H. Heyermans. Za l.svět. války a po ní nastoupila vitalistická a expresionistická ,,ztracená generace", v čele H. Marsman (1899 až 1940). Mezi mnoha literárními. čas. dominovalo Forum , v čele stáli antifašisté M. ter Braak a E. du Perron (1899-1940). Za hranicemi Nizozemska prosluli regionalisté (A. Coolen), poutaví vypravěči (J. Fabricius) a levicově orientovaní realisté (A. de Vries). Za 2. světové války pracovala řada autorů v odboji a publikovala ilegálně (A. Roland Holst, 1888-1976, A. de Vries, J. Campert, 1902-1943, A. Donker, 1902-1965). Po válce vycházely deníky (Deník Anne Frankové ), vzpomínky (Marga Mincoová, *1920) a též dokumentární próza (Jacob Presser, 1899-1970). V lit. tvorbě pokračovali S. Vestdijk, A. den Doolaard (*1901), J. de Hartog, E. Hoornik (1910-1970) aj. Poválečná liter. se rozrůznila tematicky i žánrově, nastupují nové generace prozaiků, R. Campert (*1929), H. Mulisch, W. F. Hermans, G. K. van het Reve (*1923). Kolem 1950 vznikl bás. směr experimentalismus, tzv. hnutí Padesátníků (Lucebert, *1924). V próze se zdůrazňuje dokumentární hodnota díla (reportáže, liter. faktu) nebo niterná odhalující zpověď, zvl. o citovém strádání v dětství (J. Wolkers, *1925, a J. Brouwers, *1940). Hojná je liter. pro děti a mládež (M. Diekmanová, *1925). Niz. jaz. je psána i samostatná nár. liter. Surinamu a Niz. Antil.
