nesmrtelnost
nesmrtelnost, 1. neskutečná vlastnost bytí přisuzovaná v různých náboženstvích, náb.-filoz. spekulacích, filoz. systémech a mytol. souvislostech nadpřirozeným bytostem (bohům, božstvům, démonům, duchům) jako apriorní atribut jejich existence (n. bohů), bohem či bohy stvořeným bytostem (především lidem) jako důsledek iluzorní kompenzace konečnosti lidské existence a její závislosti na přír. zákonech (n. duše), nebo substanciálnímu, panteisticky nazíranému univerzu jako výraz odvěké touhy člověka zrcadlit se v nekonečnosti tvořivých sil (n. stále se obnovujících sil zrodu v zániku, splývající s pojmem věčnost). N., která sama o sobě vytvořila svérázný kult, jako hist. určený pojem odráží filoz. prostředky "údiv člověka nad jeho nicotou, v které je možné nalézt smysl a posléze i naplnění". Hist.spol. a etnické faktory silně ovlivnily chápání pojmu n. Ve většině náb. se n. duše objevuje jako pokračování existence nemateriální bytosti (substance) člověka po jeho fyzické smrti v podmínkách, interpretovaných jednotlivými náb. doktrínami různými způsoby; v mnohých náb. se učení o n. duše doplňuje učením o metempsychóze, v judaismu, kř. a islámu učením o zmrtvýchvstání, o věčné blaženosti spravedlivých a věčném trestu hříšných. V rodově kmenových náb. neznajících pojem duše se n. chápala jako prosté pokračování pozemského života, resp. jako prostá metafora (n. realizovaná "v krvi potomků"). Učení o n. jako nezničitelnosti či věčné transcendentální existenci se objevuje jen v teol. konstrukcích rozvinutých náb., která umožnila rovněž zvl. druh chápání n. člověka prostřednictvím jeho posmrtného zbožštění, typického zejm. pro mytické hrdiny a hist. doložené panovníky starověku. Rozsáhlou konstrukci n. duše vypracovala kř. teol. Přestože v kř. vznikly některé směry popírající formálně n. duše (adventismus, jehovismus), prolíná i těmito náb. proudy idea nadpřirozené existence člověka spojená s vizí posmrtné odplaty. V současné kat. a protestantské teol. se přehodnocuje učení o n. duše a věčném životě; oba pojmy se chápou jako symboly, jejichž smysl spočívá v aktu víry naplňujícím je novým náb. významem; 2. symbolické ozn. trvalosti určité hodnoty (nesmrtelné dílo, nesmrtelný tvůrce).
