neoklasicismus
neoklasicismus [-iz-] 1. hudba směr v 1.pol. 20.st., zvl. v období mezi dvěma svět. válkami, který využívá formotvorných a stylových podnětů st. hudby, zejm. barokní (též ozn. neobaroko), raně klas. a klasické. Byl reakcí na stupňovanou složitost pozdního romant. a expresionismu; spojoval přehlednou stavbu a výraznou melodiku s moderní harmonií a barevnou instrumentací. Skladatelé: S. S. Prokofjev, I. F. Stravinskij, A. Casella, P. Hindemith, B. Martinů, I. Krejčí; 2. ekon . viz neoklasická škola.
