nefigurativní umění
nefigurativní umění [-tý-], abstraktní umění - nepředmětné, nezobrazující umění, které se vyjadřuje autonomní soustavou výrazových prostředků (barva, tvar, objem, linie, struktura). Je charakterizováno odklonem od real. obj. zobrazení k subj. vyjádření, nebo směřuje k zachycení abstrahovaných takzvaných primárních elementů a struktur obj. reality. Rozvíjí se od doby kolem 1910 v různých proudech a četných variantách - R. Delaunay (orfismus barevné simultánnosti kontrastu), K. S. Malevič (suprematismus), M. Larionov (rayonismus), V. J. Tatlin (konstruktivismus), P. Mondrian (neoplasticismus), často inspirované hudbou (V. Kandinskij, F. Kupka), organickou a anorganickou přírodou (P. Klee), nebo v sepětí s architekturou (P. Mondrian, De Stijl). Meziválečné období bylo charakterizováno vznikem nových variant (L. Moholy-Nagy, C. Brăncuşi, H. Arp), po 2.svět. válce diferenciací (tašismus, abstraktní expresionismus, geometrická abstrakce) a aplikací nových prvků (signály, mikrostruktury, materiálové struktury).
