napětí obecně
napětí, 1. mech. podíl velikosti síly a plochy, na kterou síla působí. Působí-li síla kolmo na plochu, vyvolává n. normální (tahové, tlakové), působí-li v její tečné rovině, vyvolává n. smykové (tangenciální, tečné). N. má směr působící síly. Vnějšími silami, působícími na povrch tělesa, vzniká n. vnější, působením vnitřních (objemových) sil vzniká n. vnitřní. Podle časového průběhu zatížení jsou n. statická, popř. dynamická. N. dovolené je n -tý díl meze pevnosti, značí-li n míru bezpečnosti. V.t. tenze; 2. el. tech. rozdíl dvou el. potenciálů. Jeho velikost se udává ve voltech (V), odtud slang. voltáž apod. N. se rozděluje např. na stejnosměrné (má stále tentýž směr a velikost), střídavé (jeho směr a velikost se periodicky mění), tepavé (pulsující, má stále tentýž směr, ale jeho velikost se periodicky mění), dotykové (nejvyšší přípustné napětí dané soustavy neohrožující bezpečnost při dotyku vodivých částí), jmenovité (nejvyšší přípustné napětí dané soustavy nebo zařízení); 3. psychol. vědomě prožívaný pocit nejasného (neuvědomovaného) porušení dynamické rovnováhy organismu; připravenost ke změně chování, sledující odstranění nejrušivějších komponent v rámci homeostatických procesů. Z hlediska klinické deskripce stav organismu daný buď vnějším stresem, nebo vnitřním konfliktem, při kterém vzniká vztah nevyrovnanosti mezi soupeřícími inkompatibilními cíli, zájmy, tendencemi ap. (společný jmenovatel motivační struktury). Více či méně metaforický pojem převzatý z fyziky, jehož prostřednictvím lze popisovat určité projevy (reakce) organismu ve stavech konfliktu při respektování energetického aspektu psychických procesů (katexe jako pudové obsazení mentálních představ psychickou energií); stav tvořící neoddělitelnou součást dynamiky uspokojování potřeb, zejm. životně důl. (n. jako spíše psychický či spíše somatický projev potřeby odstranit stav nerovnováhy). Každý stav n., jež psychol. interpretuje vždy v souvislosti s pojmem "náboj", má emocionální složku, kterou se manifestuje. Vedle n. fyziol. charakteru (svalové, membránové n.), psychofyziol. charakteru (pocity doprovázející pohyby svalů) a psychického charakteru (stav organismu projevující se neklidem a připraveností jednat či stav, kdy jedinec nemůže uspokojit své potřeby nebo je blokována jeho cílesměrná činnost) existuje i tzv. sociální napětí, které pramení z mezilidských (meziskupinových) vztahů, v nichž se objevují (dominují) nepřátelské, vzájemně si konkurující antagonistické tendence blokující kooperativní vazby. V.t. sociální tenze.
