naivní umění

naivní umění (dříve též "nedělní mal.", "primitivové 20.st.", navrhovaný termín "insitní um." se neujal), primární stupeň um. tvorby, v němž lze sledovat elementární principy um. v nejpřístupnější podobě. Objevuje se s ústupem řemesla a folklórní tradice, kterou svým způsobem prodlužuje. Tvorba naivních umělců-autodidaktů, pocházejících ze všech vrstev a věnujících se své zálibě ve volném čase a většinou až do pozdního věku, vyrůstá mimo vývojové tendence moderního um. a často je inspiruje. Obnovuje přirozený základ výtv. senzibility, bezprostřední vztah ke skutečnosti. Forma je podřízena obsahu, charakteristický je detailní realismus, volné užití barev, komponování barevných ploch spíš na principu dekorativním než perspektivním, nepřesnosti perspektivní, anat. a pohybové deformace. Náměty většinou z každodenního života, vzpomínky, snové představy, například H. Rousseau, Séraphine (1864-1942), A. Bauchant (1873-1958), N. Pirosmanišvili, v č. um. např. tvorba A. Beera (1833-1897); naivním uměním byli ovlivněni F. Muzika, Toyen, A. Wachsman, G. Musatov.