německá kinematografie
německá kinematografie, patří k nejstarším zásluhou průkopníka a vynálezce M. Skladanowského a výrobce O. E. Messtera. Um. i průmyslově se rozvinula nejvíce v období po 1. svět. válce; vedle komorních hist. filmů E. Lubitsche vznikaly též expresionistické filmy režisérů R. Wieneho (1880-1938, Kabinet dr. Caligariho). F. W. Murnaua (Upír Nosferatu), F. Langa (Unavená smrt, Doktor Mabuse, dobrodruh). Koncem 20. a zač. 30.let převažovaly sociálně a společensky krit. tendence v dílech G. W. Pabsta, G. Lamprechta, P. Jutziho (1894 až 1946), S. Dudowa a L. Saganové. Po nástupu nacismu k moci řada předních tvůrců emigrovala a někteří režiséři (G. Ucicky, 1898-1961, W.Liebeneiner, *1905, V. Harlan, 1899-1964), v oblasti dokumentárního filmu L. Riefenstahlová (*1902) a W. Ruttman propagovali nacist. ideologii.
