německá expanze na východ
německá expanze na východ, Drang nach Osten (něm. "pud", tlak na východ) 1. v 10.-14.st. mocenská a kolonizační expanze řím.něm. říše a něm. feudálů a měšťanů do území na východ od něm. hranice; byla provázena rolnickou a městskou kolonizací osadníků z Flander, Porýní, již. Německa a Saska. Záminkou k mocenské expanzi feudálů bylo šíření kř.; do 1.pol. 13.st. bylo k řím.něm. říši připojeno a již zčásti germanizováno Míšeňsko, Braniborsko, Holštýnsko, Meklenbursko, Pomořansko a slovinské oblasti ve vých. Alpách (Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Friulsko, Istrie). Od 14. do 15.st. ovládnuta řádem něm. rytířů aj. něm. feudály (rižské arcibiskupství) velká část Pobaltí. Proti násilné christianizaci a upevňování feud. vztahů došlo v 10.-12.st. k řadě povstání Polabských a Pobaltských Slovanů; výboje něm. feudálů byly zastaveny 1241 v Rusku (bitva na Cudském jezeře) a 1410 v polsko-litevském státě (bitva u Grunwaldu). Hosp. a nikoliv polit. povahu mělo usazování něm. kolonistů panovníky či feudály ve 13.st. v Čechách, Polsku a Uhrách (v.t. kolonizace); k rozšíření něm. menšin v č. zemích došlo v 17.-18.st.; 2. v 19. a 1. pol.20.st. měla ideologie Drang nach Osten ,,odůvodnit" expanzi imper. Německa do zemí stř., vých. a jv. Evropy.
