národní charakter
národní charakter, jeden ze znaků národa, odrážející hosp. a spol.polit. řád toho kterého národa a projevující se v jeho kultuře. N. ch. je jevem duchovního života spol., nikoli jevem biol., dále jevem hist., nikoli nadhist. ,,národním duchem", jevem sociálně psychol., tj. druhotným odrazem způsobu života, zvyků a tradic toho kterého národa. Jako znak národa se uvádí ,,společenství psychického založení". Někteří ideologové se opírají o názory O. Bauera a K. Rennera, redukující národ na ,,společenství národního charakteru" založeného na ,,společenství historických osudů"; chápou národ jako spojení ,,stejně myslících lidí". To otvírá cestu k teoriím nacionální výlučnosti a nár. mesianismu. Je nepodstatné spatřovat v nár. vědomí a n. ch. pouze znaky, které odlišují jeden národ od druhého, tedy jen to zvláštní, co staví národy do různého postavení nebo proti sobě. Znaky národa nejen odlišují, ale i sbližují a spojují. Takový charakteristický rys národa jako jazyk nejenom diferencuje, ale i spojuje; stejnost nebo podobnost jazyka spojuje např. Portugalce, Brazilce, Mexičany, Kubánce, Argentince a Španěly; podobné zeměpisné podmínky a živé hosp. a kult. styky zejm. sousedních národů působí k jejich sblížení.
