nápravník osoba
nápravník, pův. v č. zemích od 13.st. držitel dědičně udělovaného statku, vrchnosti povinný jen brannou a policejní službou. V průběhu 15.st. docházelo v této nevyhraněné sociální vrstvě k posunům do řad tzv. svobodníků, čímž instituce n. zanikla.
