nápodoba
nápodoba, provádění činností, které jedinec (člověk, zvíře) pozoruje u ostatních jedinců. Jako důl. faktor sociálního učení a přirozený zdroj tvořivého procesu sehrála n. rozhodující roli při hist. utváření lidské psychiky (překročení bariér synkretismu tvořivým aktem nápodoby) a význ. se uplatňuje i v její ontogenezi (dětské napodobovací aktivity, n. jako princip rozsáhlé skupiny dětských her). Nápodoba (někdy též pud nápodoby spojovaný s instinktivní determinací vlastního aktu n.) je často interpretována v souvislosti s identifikací. Zvl. významu nabývá v psychopatologii (symptomatický komplex napodobovacích činností).
