náčelník
náčelník 1. hist . volený nebo dědičný nejvyšší představitel polit. organizační jed. předtřídní spol. S funkcí n. je spojena řada polit., hosp., obřadních, voj. a jiných povinností. N. bývá často současně i šamanem nebo knězem (obřadníkem a obětníkem). Na nižším stupni organizace (lovecká tlupa) n. buď chybí, nebo je jím obecně respektovaný jedinec (nejlepší lovec, válečník) s poměrně malou nebo žádnou donucovací mocí. Na vyšším stupni organizace (kmen, kmenový svaz) se objevuje systém hierarchizovaných n. s různými funkcemi (váleční a míroví n., kněžští náčelníci); 2. nadřízený, který podle svého funkčního zařazení organizuje a řídí určitý speciální útvar, obor činnosti nebo služby.
