mučedník
mučedník, lat. martyr - v náb. kontextu člověk, který pro své přesvědčení (víru) podstoupil muka a násilnou smrt; přeneseně ten, kdo přinesl pro určitou věc či přesvědčení nadměrné oběti. - V kř. vznikl kult mučednictví zejm. v důsledku ideje posmrtného života. Již od 2. a zejm. od 3.st. byli mučedníci liturgicky uctíváni. Ve středověku bylo mučednictví nejčastějším předpokladem beatifikace a kanonizace. Kř. církev rozlišila mučednictví v širším slova smyslu (m. jako člověk určený k mučení) a v užším slova smyslu (m. jako člověk, který již podstoupil smrt pro víru, tzv. m. korunovaný; m. jako člověk již prohlášený za svatého, tzv. m. uznaný). Ve svých důsledcích kult m. posiloval ideol. nadvládu kat. církve.
