montanismus
montanismus [-nyz-], odštěpený směr raného kř. vzniklý v pol.2.st. ve Francii. Název po Montanovi, býv. knězi bohyně Kybely, který se po přijetí kř. prohlásil za ,,utěšitele", jehož příchodem mělo být království boha otce a syna nahrazeno královstvím ducha, předpovídaným již starozákonními proroky, Ježíšem Kristem a apoštoly. Se zřetelem na blízký konec světa a očekávaný druhý příchod Ježíše Krista hlásal m. asketismus, mučednictví pro víru a zakazoval uzavírání druhých sňatků. Společenstva křesťanů pokládal za shromáždění tzv. duševních lidí (psychiků), společenstva svých stoupenců za shromáždění lidí duchovních (pneumatiků). M. odmítal autoritu biskupů. Přestože církev ve 3.st. m. zakázala, zachoval si vliv v Africe. Některá montanistická sdružení se udržela až do 8.st. Hl. představitelem m. byl Q. S. F. Tertullianus.
