monodie

monodie [-dy-, řec.], hud . 1. ozn. jednohlasé hudby; 2. v antice a středověku (gregoriánský chorál, rytířský zpěv) ozn. sólového zpěvu; 3. doprovázená m. - vokální sloh (sólový jednohlasý zpěv doprovázený akordicky nástrojem na podkladě generálního basu), který vznikl v Itálii koncem 16.st. jako reakce na předcházející období, kdy v evr. hudbě převažovala vokální polyfonie.


zpět