mimesis
mimesis [-éz-, řec.], učení ve starořec. est. a filoz., považující lidské poznání a um. tvorbu za nápodobu či zobrazování skutečnosti. Ant. est. spatřovala v m. podstatu veškerého umění. Sama idea m. byla interpretována jak materialisticky, tak idealisticky. Platón se domníval, že umělec pouze pasívně napodobuje vnější skutečnost, zatímco ideová podstata, postižitelná pouze rozumem, mu uniká. Proto nepokládal umění za druh poznání. Naproti tomu Aristoteles soudil, že umění prostřednictvím napodobování může postihovat i podstatu jevů. Zdůrazňoval tvůrčí ráz m. spočívající v zobecňování a typizaci. Teprve koncem antiky vystoupil proti m. jako základu umění Filostratos a jeho vnuk téhož jména; vyzdvihovali nad m. a proti ní umělcovu fantazii. Ant. teorie m. vytvořila ve filoz. a vědě celou tradici. Byla obnovována v době renes. i v novověku v diferencovanější podobě, například v psychol. (K. Groos), sociální (G. Tarde) a jiné filoz. problematice.
