mezopotamská literatura
mezopotamská literatura, souhrnný název pro sumerskou a akkadskou (babylónsko-asyrskou) liter. vznikající a tradovanou na území Mezopotámie od počátku 3. do konce l.tis. př.n.l. V důsledku procesu soužití dvou odlišných etnických skupin, Sumerů a semitských Akkadů, ve stejných hist. podmínkách vykazují obě mnohé společné rysy a inspirační zdroje a nelze je od sebe oddělovat. Zásadně se liší pouze jaz., v nichž jsou napsány (sumerština a akkadština se svými dialekty babylónštinou a asyrštinou). V m. l. jsou zastoupeny mýty o bozích (Enlil, Enki, An, Inanna-Ištar, Err, Ninurta, Marduk) i mudrcích (Adapa, Artachassís, hrdina mýtu o potopě). O stvoření a uspořádání světa vypráví báseň Enuma eliš . O činech bájných králů vyprávějí eposy o Gilgamešovi, Enmerkarovi aj. Hrdiny mnoha skladeb jsou králové Sargon a Narámsín (Prokletí Akkadu ) z konce 3.tis. př.n.l. S náb. a kultem je spojena lyrika (oslavné hymny na bohy a krále, děkovné a prosebné modlitby). Oblíbeným žánrem byly různé spory a dialogy, např. spor pastýře a rolníka, motyky a pluhu, dialog pána s otrokem, syna s otcem, rozhovor o spravedlnosti bohů aj. Lid. charakter mají přísloví a bajky. C. např. výbor Mýty staré Mezopotámie , Epos o Gilgamešovi . Nářek %[s]POJ
