mezníky
mezníky, řec. horoi, lat. termini - kamenné objekty (předměty) sloužící ve starověkém Řecku k vyznačení hranic mezi státními, chrámovými a soukromými pozemky, resp. k vyznačení hranic státu. Měly předepsané minim. rozměry, byly buď bez nápisů, nebo s určitými (např. číselnými) údaji. Byly pokládány za nedotknutelné a chráněné bohy, avšak samy nebyly kultovně uctívány. Zvl. druh m. představovaly tzv. dlužní kameny, kterými se zejm. v Atice v 5. a 4. st. př. n. l. označovaly zadlužené pozemky. V Římě zavedeny podle pověsti Numou Pompiliem. Zasazení m. (hraničního kamene) bylo provázeno náb. obřadem, hranice byla posvátná a pod ochranou boha Termina. Svévolné odstranění či posunutí m. bylo těžce trestáno. V pozdějších dobách byly hranice mezi státy tvořeny též zdmi (např. Velká čín. zeď). Ve středověku byly m. dřevěné nebo kamenné; význ. m. měly i vlastní názvy. K jejich instalování byli zváni sousedé z celého okolí. Nabytí pozemkového vlastnictví bylo spojeno s objetím hranic pozemku. V současnosti se k vyznačení umělé hranice mezi státy používají pohraniční znaky (sloupy, ve vodách bóje).
