megalomanie

megalomanie [-ny-, řec.] a) nevyvratitelné přesvědčení o vlastní velikosti a dokonalosti; zastaralý název pro psychicky patol. stavy doprovázené příznaky, jež mohou nabýt charakteru bludu. Vyskytuje se např. u progresívní paralýzy, senilní demence a některých toxikóz. Opak mikromanie (chorobné přesvědčení o vlastní nedokonalosti či méněcennosti); b) chorobné zveličování osob, věcí nebo jevů; c) kladení si nepřiměřených cílů, jejichž uskutečnění je mimo dosah reálných možností; neadekvátní projekce nepřiměřených přání do sféry chování jedince.