mediace
mediace [-dy-, fr. médiation, zprostředkování] 1. filoz. zprostředkování jako fakt i jako metoda dial. řešení vztahů mezi jedinečným a obecným, člověkem a přírodou, jednotlivcem a spol., subjektem a objektem. Je výrazem dial. analýzy všeob. vzájemné souvislosti, často ve spojení s filoz. významem práce jako zprostředkující aktivity; 2. právo v mez. vztazích zprostředkování mezi dvěma spornými stranami, při kterém třetí stát nebo jiní činitelé na sporu nezúčastnění napomáhají jednání; jeden z pokojných způsobů řešení mez. sporů; 3. psychol. mediální (medijní) projevy, okruh tzv. paranormálních jevů zkoumaných metapsychologií; věd. nezdůvodněné formy komunikace média s paranormálním (parafyzickým, parapsychickým) světem, který měl být podle zastánců metapsychologie údajně těmito projevy přiblížen a zprostředkován. Za nejčastější m. p. byly pokládány imitace hlasů zemřelých osob, pohyby předmětů, psaní textu ap., podmínkou bylo navození aktivovaného stavu (transu) média v průběhu mediální seance. K silné profanaci m. p. došlo v rámci novodobého okultismu. - Odlišnou kategorii tvoří tzv. mediální kresby, blížící se svou přesností, jemností detailu a bohatostí tvarů profesionálním výtvarným artefaktům, stejně jako kresby některých psychicky postižených osob či kresby vytvořené pod vlivem halucinogenů (LSD, psilocybin, meskalin). Etiologie těchto projevů předpokládá účast psychol. automatismů (P. Janet) a různých vrstev osobnosti, v nichž dochází k vybavování (oživování) archetypálních obsahů nevědomí (C. G. Jung).
