marburská škola
marburská škola 1. filoz . jeden ze směrů novokantovství, vzniklý v poslední třetině 19. století. Jeho hlavní představitelé (H. Cohen, P. Natorp, E. Cassirer) přejali Kantovu gnozeologii, z jejíhož apriorismu vyvozovali, že poznání není odrážením skutečnosti, ale jejím tvořením. Filoz. redukovali na teorii poznání a soustředili se na log. analýzu pojmů přír. věd. V sociol. popírali obj. zákonitosti spol. vývoje a social. považovali za ,,etický ideál", podněcujíce ve stranách II. internacionály ideal. revizi hist. materialismu; 2. psvchol . skupina psychologů soustředěných v l.pol. 20.st. kolem E. R. Jaensche (1883-1940), zabývající se studiem osobnosti (při jednostranném zdůrazňování její biologické determinace). Jaensch byl ke zkoumání osobnosti přiveden studiem eidetismu (eidetické vlohy), jež vyústilo do vymezení dvou biotypů osobnosti - typu B vyznačujícího se hyperaktivitou štítné žlázy (sklon k Gravesově-Basedowově nemoci) a typu T, u něhož byla zjištěna snížená aktivita příštítných tělísek (sklon k onemocnění podobnému tetanu). Typ B byl ozn. jako integrovaný (plastický, navenek orientovaný typ s neohraničenými, vzájemně kontaminovanými psychickými obsahy), typ T jako neintegrovaný (rigidní, s ostře ohraničenými psychickými obsahy). Jaenschova typologie vytvořená v rámci m. š. byla zneužita nacist. ideologií.
