manufaktura
manufaktura [-tú-, lat.], podnik zal. na dělbě práce a ruční řemeslné technice; specifické stadium rozvoje prům. V Evropě vznikaly m. od 2.pol. 16.st. V č. zemích se začaly m. zakládat koncem 17.st. Nejvýzn. byly m. text. (v Oseku, Plánici, Litvínově, Rumburku, Liberci, Bělé pod Bezdězem, Saštíně). M. byla přípravou pro vznik strojové velkovýroby. Vznik manufaktur umožnil prohloubení dělby práce, která tak umožnila rozšíření výroby. M. nahradila prostou spolupráci (kooperaci), která znamenala pouhé soustředění většího počtu řemeslníků do jednoho podniku bez vzájemné dělby práce. Dělba práce je hl. zdrojem růstu produktivity práce v m. a podle jejího charakteru se dělí m. na heterogenní (různorodé) a organické. V heterogenní m. zaměstnanci vyráběli nejprve jednotlivé součásti a pak je kompletovali, přičemž mohlo jít o řemeslníky různých oborů (např. výr. kočárů) nebo téhož oboru (např. výr. hodinek). V organické m. docházelo k dělbě práce podle operací (např. výroba jehel, papíru).
