mandeismus
mandeismus [-iz-], učení náb. sekty vzniklé v období raného kř. v údolí Eufratu. Podle učení m., které má mnoho společného s názory některých gnostických kř. sekt a s manicheismem, ovládají člověka síly zla, jimiž jsou zastřeny světlonosné stvořitelské síly. Jedním z nositelů světla je Manda-dahhaja, ztělesnění poznání. Jako proroka uctíval m. Jana Křtitele, který měl ukazovat cestu do král. světla. V pozdější době se četné mandeistické obce přiklonily k manicheismu.
