majorát
majorát [lat.], v epoše feud. druh nástupnického práva, spočívající na zásadě primogenitury v rámci rodu a později rodiny. V užším slova smyslu forma dědického práva, uplatňující se ve vzhledem k držbě pozemkového vlastnictví. Ve stř. Evropě m. v této podobě existoval od 16.-17. st. a znamenal omezení pův. rovného dělení svobodného pozemkového vlastnictví mezi descendenty ve prospěch nejst. mužského potomka. Majorát souvisel se vznikem fideikomisu.
