místodržící
místodržící, zástupce monarchy pověřený správou a řízením určitého území a mající delegovanou vládní pravomoc. Funkce m. vznikla v Evropě v době utváření absolutistických monarchií (16.st.) a trvala do zač. 20.st. V č. zemích od 16.st. zástupce panovníka v době jeho nepřítomnosti v zemi; obvykle člen panovn. rodu či jeden z nejvyšších zemských úředníků. V.t. místodržitelství.
