lustrace
lustrace [lat.] 1. kultické očišťování ve starověkém Římě, spojené s přinášením oběti, kterou byl zakončován cenzus (akt cenzorní činnosti); 2. magický obřad (rituál) očišťování od viny vodou či ohněm; 3. jeden z druhů kontroly, prohlídka knih, dokladů a podobně. Odtud sl. lustrovat a příd. jm. lustrační apod.
