lokomotiva
lokomotiva [-tý-, lat.], tažné kolejové vozidlo, v němž se energie dodávaná v palivu (uhlí, dřevo, nafta), stlačeném plynu (pára, vzduch) nebo el. proudu mění v mechanickou energii potřebnou k pohybu vlakové soupravy. L. se rozdělují podle účelu na traťové (posunovací, nákladní, osobní, rychlíkové), průmyslové (speciálně upravené pro dopravu v prům. závodech), důlní a speciální (pancéřové). L. se skládá obvykle z rámu se spřahovacím a narážecím ústrojím a soupravami dvojkolí a z pohonného systému závislého na druhu použité trakce. Pohonným systémem parní l. je zpravidla pístový parní stroj poháněný párou vyrobenou v parním kotli, v jehož topeništi se topí pevným nebo tekutým palivem. Zásoby paliva a vody jsou uloženy ve vlečném vozidle (tendru), nebo ve vlastním prostoru (l. tendrová). Učinnost parních l. je malá; v ČR se již nevyrábějí. Řidčeji se používá jako pohonu parní turbíny. První parní l. zkonstruoval 1804 R. Trevithick. Zdokonalenou l. postavil 1814 G. Stephenson. Elektrická l. používá k pohonu kol elektromotorů napájených elektrickým proudem stejnosměrným, střídavým nebo jednofázovým ze sítě prostřednictvím troleje a sběračů (trakce závislá) nebo z akumulátorů (trakce nezávislá). První pokusy s el. l. prováděl 1835 Američan T. Davenport (1802-1851) a 1837 B. S. Jakobi. První jízdu vykonal 185l Američan C. G. Page (1812-1868) na trati Washington-Bladensburg. Napájení elektrickým proudem z el. sítě uskutečnil 1879 W. Siemens. S rozvojem elektrizace probíhá současně rozvoj l. se spalovacími motory, především vznětovými. Největšího rozšíření dosáhla l. dieselelektrická, která byla postavena poprvé 1925 v leningradských strojírnách. Pro speciální použití se stavějí l. na stlačený vzduch a l. setrvačníkové.
