logika filozofie
logika [řec. logos, slovo, řeč, myšlenka, pojem, rozum] 1. a) dialektická l., filoz. disciplína studující nejobecnější zákonitosti vzniku a vývoje myšlení a odhalující zákonitosti procesu poznání. V.t. dialektická logika; b) formální l., speciální vědní disciplína zkoumající obecné podmínky, formy a zák. správného, důsledného usuzování; v užším slova smyslu teorie log. vyplývání; formální disciplína abstrahující od konkrétního obsahu zákl. složek procesu usuzování - pojmů, výroků a úsudků. Podle toho, zda závěr plyne z premis s jistotou nebo jenom s určitým stupněm pravděpodobnosti, se rozlišuje deduktivní a induktivní (pravděpodobnostní). Soudobá deduktivní l. se člení na klas. a neklas. l. Klasickou l. se rozumí dvouhodnotová extenzionální l. Zahrnuje všechny log. systémy, v nichž v závislosti na vlastnostech výrokotvorných funktorů, tzv. log. spojek, mohou složené výroky nabýt jenom dvou pravdivostních hodnot - pravdivý, nepravdivý. Neklas. l. zahrnuje tříhodnotové a vícehodnotové systémy, různé kalkuly modální l., intuicionistickou, resp. konstruktivistickou l., v nichž se dvouhodnotovost a extenzionalita nahrazují jinými principy. Klas. l. obsahuje výrokovou a predikátovou l., resp. výrokovou l. a l. tříd a relací. Tyto zákl. log. systémy jsou budovány jako kalkuly, a to buď axiomaticky, nebo pravidlově. Nové směry log. analýzy zahrnují studium log. vlastností existence, změny, otázek, preference apod. Induktivní l. je rozvíjena jako teorie potvrzování výroků výroky, formuluje tzv. stupeň potvrzení hypotéz a úzce souvisí s pravděpodobnostní l. Vnitřní složku formální l. tvoří studium definitorické a deduktivní výstavby věd. systémů a obecné metodologie axiomatizace a formalizace, zal. na rozlišení log. syntaxe a log. sémantiky. Aplikovatelnost moderní formální l., orientovaná dříve převážně na výzkum základů mat. a na metodologii deduktivní systematizace, nabyla nové kvality po vzniku kyb. v automatizační tech., programování, algebraické lingvistice apod. Ve vývoji formální l. se rozlišuje stadium ant., středověké, tradiční a moderní, mat. logiky. Formální l. má z hlediska hist. a systematického úzký vztah k mat. a filoz. Spojitost s mat. je dána tím, že oba obory zkoumají jen určité velmi abstraktní aspekty skutečnosti. Vztah k filoz. je podmíněn tím, že se formální l. jako každý vědní obor nemůže obejít bez řešení závažných ontologicko-gnozeologických problémů. Navíc ve formě tradiční l. byla pokládána spolu s psychol. za součást tzv. filozofické propedeutiky. Protože formální l. abstrahuje od procesuální povahy obj. reality, navazuje na dial. l. Je proto pouze nutným, nikoli však postačujícím předpokladem pravdivosti našich poznatků. V.t. logika elektronika.
