literární kritika
literární kritika, oblast lit. tvorby na pomezí vědy a umění, jejímž obsahem a úkolem je interpretace a hodnocení lit. děl z hlediska současnosti. Opírá se o lit. teorii a lit. historii, dále o filoz. a est. V l. k. se odrážejí třídní zájmy; sama literárněkrit. činnost má často publicistický charakter, akt. působí na vývoj literatury. Formy l. k. jsou rozmanité, od recenzí až po monografie o soudobém lit. vývoji. Vznik l. k. je možné spojovat se vznikem literatury samé; reflexe soudobého lit. života byly již v dílech ant. autorů (Aristofanés, Lúkiános). Jako specifická činnost odb. vznikla l. k. též v antice v podobě filologické kritiky a hermeneutiky. Toto pojetí pokračovalo i ve středověku a vrcholilo vlivem human. bádání za renes., kdy zesílil krit. zájem o liter., zejm. v podobě polemik (J. Blahoslav: Filipika proti misomusům). V době klasicismu se literatura stala předmětem spol. zájmu, vznikaly bás. polemiky, satiry, lit. pamflety, travestie a parodie (N. Boileau-Despréaux: Umění básnické). Za osvícenství se l. k. stala součástí dobového ideol. zápasu (Voltaire, D. Diderot, G. E. Lessing) i úsilí o kritiku vědeckou, zejm. v oblasti filozofie a historie (J. Dobrovský). V l.pol. 19.st. se l. k. vytvořila jako zvl. lit. druh a samostatná profese.
